/16 Mar 2007/
Čtvrtek
Dneska byl děsnej den. Byla jsem na výstavě, když v tom mi volá Pavel Vínský, spolužák ze základky. Tak jsem to zvedla, řekl jen: "Potřebuju... pomoc..." a pak jsem slyšela výkřik, spoustu jiných hlasů, praskání a ránu. Co jsem měla dělat? Nevěděla jsem, kde je, co se děje nic. Jen to, že je v průšvihu. Volala jsem všem známým i jeho rodičům. Nikdo o něm nic nevěděl. Až na toho policajta, vůbec nechápu co ten s tím má společnýho, vždyť je z mravnostního! Prej nehoda. To určitě. Tomu by věřil jen idiot, je jasný, že jde o něco vážnýcho, byla tam spousta lidí - jestli to byla nehoda, proč mu nidko nepomohl? K čertu, to je nefér. Tak mladej fajnovej kluk a je mrtvej. A ty blbý fízlové nikomu nic neřeknou. No, aspoň, že Vojta mě podržel, i když měl sám den jak ze špatnýho filmu. Byl milý jako vždy a měl silnou ganju, po tý starosti vždycky odplavou...
Pátek
Asi bych neměla tolik hulit. To Vojtovo býlí je až nějaký mooc drsný. Šla jsem večer do Azuru a v metru jsem dostala leták s volnou vstupenkou do Muzea na jakousi erotickou večerní výstavu. No, tak jsem si řekla, že se tam juknu. Nebylo to nic moc, jenže pak jsem viděla ještě nějaký další obrazy a tak jsem na to koukala a pamatuju si jen, že jsem tam mluvila s nějakou ženskou v modrejch šatech, která na mě koukala jak profesorka a pak s nějakým malým klukem, kterej byl zas divnej mě... a pak jsem byla v zahradě, kde byly zelený stromy a kvetly tam kytky a bylo tam spousta slunce.... no a pak mi volal Vojta a vrátil mě do reality. Nějak jsem se musela přetrmácet z Muzea přes Václavák do Františkánské zahrady a tam jsem byla aspoň hodinu než jsem se zas probrala...
Sobota
Tak v muzeu prej žádná Snová výstava není, muselo se mi to fakt všechno jen zdát.
Neděle
Už mi asi vážně trochu hrabe. Dneska přišel do kavárny ten malej kluk z tý Snový výstavy! Tipla jsem ho tak na 13 let a on si obědnal půl litru medoviny, tak jsem mu to samozřejmě nechtěla nalít a pak přišel Kočka a suveréně mu to nalil, s tím, že je tomu klukovi aspoň 19 let! Trochu začínám mít obavy o svoje zdraví. Ptala jsem se ho co je zač, ale neřekl mi ani jméno, jen se pořád ptal, jak jsem se dostala na tu výstavu. Ale ta přece vůbec nebyla! Asi bych si měla zajít k nějakýmu psychologovi... nebo přestat hulit.
Pondělí
Mám asi průšvih, zase. Jestli někdo zjistí, že mám Anitu u sebe, místo abych jí přivedla do děcáku, tak jdu sedět. A Vojta taky. Ale ona je prostě divná, navíc jí v děcáku nic dobrého nečeká, myslím, že pár dní mimo ten ústav jí nemůže uškodit, rodiče nemá, tak co. A úřady se nestaraj o blaho dětí. A Vojta to s dětma vážně umí, skoro bych mu uvěřila, že je Ani jeho. Jen moc nechápu, co to pořád říká o těch stínech, musí být chudinka nemocná. Ale zas na druhou stranu, mám pocit, že si zas tak úplně nevýmýšlí. Navíc přece nemohla vědět, že Vojta je za dveřma dokud nezaklepal, já ho přijít neslyšela. Tohle udělala už několikrát! Pořád říká, že jsou tu stíny a že se stanou špatné věci a že nemůže do domova, protože by se něco zlého stalo. Pak řekla, že je to složité a že jí nikdo nevěří. Tak jsem jí řekla, že jí věřím, co jiného jsem měla dělat? Jenže ona mluví tak nesrozumitelně... a ty kočky... kočka na přednášce, která sama vleze do metra... dojede na zastávku, vystoupí a dovede mě přímo k Anitě... dost divný.
/04 Apr 2007/
Úterý
Jsem u Vojty doma... je toho na mě trochu moc. Nejdřív Vojta - z ničeho nic se prostě složí do kómatu, doktoři mi samosebou nic neřeknou, protože nejsem příbuzná. Docela mi to nahání hrůzu. Pak Li Feng, toho Číňana vážně nemám ráda, pořád jen mlel o tom, jak zavolá policii. Pitomej přistěhovalec. Bylo mu jedno, že mi tím způsobí trable a Anitě nic dobrého nepřinese, ale prostě ne, trval na svým. Jo, asi jsem mu neměla lhát, ale co mu je do toho odkud znám Anitu? Nevěřím, že by mi chtěl pomoct, spíš by mě potopil. No, stejně se to provalilo, tak už je to jedno. Blbý je, že neumím lhát, to bych toho Kučeru převezla raz dva. Takhle to byl jen trapnej pokus, kterej vedl akorát k tomu, že mě nechal sledovat. Ale to se přepočítal, na ulici se vyznám. Bejvala bych to nějak přestála, kdyby Anita netrvala na tom, že se s ním chce setkat. Nechápu proč - nikdy ho neviděla, nic o něm neví, ale dost dobře jsem nechtěla riskovat neposlechnout jí... ale dyť je to malá holka! Nechápu, proč jí vlastně poslouchám? Dějou se kolem ní divný věci. I na Kučeru má divnej vliv. Každej normální detektiv by nás všechny sebral a odvezl na stanici, ale on ne. A pak ta nehoda v autě. Ještě teď mi z toho běhá mráz po zádech a bolí mě rameno... vypadalo to skoro, jakoby tu nehodu přivolala... ona prostě nechtěla zpátky do domova a řekla, že to auto tam nedojede... tohle už neni náhoda. Jako dopoledne s Li Fengem. Jaká je pravděpodobnost, že mu přestanou fungovat oba telefony? Jaká je pravděpodobnost, že do budky kam jde právě on zavolat narazí auto? Hodně otázek, málo odpovědí. Už aby byl Vojta zpět, on jediný to s ní aspoň trochu umí. Začínám z ní mít strach.
/27 Apr 2007/
Středa Ráno jsme s Ani vstaly a ona se rozhodla, že se chce projít do lesa, tak jsme šly do Kunraťáku. Později tam za námi dorazil Kučera a Li Feng. Asi hodinu jsme tam s Anitou debatovali, coz uz mi fakt lezlo na mozek, skoro jsem si rikala, ze by bylo fajn, kdyby ji ten detektiv vzal a odvezl do děcáku... ale pak jsem si to rozmyslela, když cenťák od Li Fenga spadla obrovská větev a málem ho zabila.
Doma jsem našla zvláštní pozvánku na výstavu. Je napsaná trochu divně, není tam ani datum, ale dost mě to zajímá, snad je to tedy zítra.
Mám strach o Vojtu, doufám, že to není nic vážného.
Čtvrtek Kučeru hlídaj jeho vlastní lidi, to už je dost drsný. Zajímalo by mě, o co tu jde. Začínám mít pocit, že je to všechno nějaká velká hra...
Vojta už je naštěstí vpořádku. Prostě se jen tak ukázal u mě u dveří. Měla jsem strašnou radost, mám aspoň někoho, komu můžu věřit.
Kučera zjistil něco o tom Fu Hengovi, byl to mafián, není divu, že ho někdo proklel, takovýhle lidi si to zasloužej. Vydíral chudáky poctivý přistěhovalce.
Ta výstava byla fakt divná. Zase tam byli takový zvláštní lidi, jak z filmu a ty obrazy byly jak z nějaký fantasy. A ten SenTer... zvedání šutrů ze země mi nepřijde moc jako kouzlo, o levitaci se přece píše každej den... No, ale je to divný, raději jsem tam odtud vypadla.
Pátek Dneska jsem měla školu, takže jsem nemohla být u Vojty s Anitou. Docela mě vyděsilo, když mi řekl, že mu selhaly obě brzdy a vymlátil se s Ani na kole. Tohle už je fakt nebezpečný.
/ 18 May 2007/
SobotaNeděle
Pondělí Dneska jsem byla zas na tý výstavě, Vojta šel se mnou, je to zlatíčko, už se mi tam samotný moc nechtělo. Je to taková divná společnost - všichni nosí drahý hadry, tak jsem si od Terky půjčila šaty, abych tam tak nevyčnívala, ale bylo to spíš špatný než dobrý. Trochu jsem si popovídala se SenTerem, ale ne moc, měl hodně povinností, holt je to významná osoba. Už mi ani nepřijde, že by byl tak jiný než já, rozhodně ne tolik co minule. Od tý doby, co jsme mluvili s tim Luiem Merem už mi to přijde takový normálnější.
Úterý
StředaČtvrtek 21.11.2002
Pátek
sobota
Výstava byla docela zajímavá, nějaké největší okamžiky, či co. Byl tam i Vojta a Li, trochu jsme se dali do řeči se SenTerem a on slíbil, že nám zítra vše vysvětlí... tak jsem zvědavá.
neděle Tak dneska jsme byli se SenTerem na obědě v Slizounově díře. Teda je to pajzl, ale ve dne to vypadá o dost líp než večer, navíc docela dobře vařej. Začínám mít trochu pocit, že už to tak nějak chápu, ale furt je to takový celý divný. Hlavně začínám mít pocit, že bych asi nikomu neměla věřit. Snad jen Vojtovi a Limu.
Pondělí
Li hledá nějakou knížku. Nevim moc proč, ale slíbili jsme s Vojtou, že mu pomůžeme. Musíme si pomáhat, jinak to s náma skončí špatně. Prej ta knížka kolem sebe šíří zlo, a Li našel nějakou školu, kde se stalo pár špatných věcí, nějaký holky se tam zabily. Tak jsme tam šli, poptat se, co zjistíme a díky Anitě jsme narazili na tři školačky, co je spojoval nějaký "stín". Tak jsme je sledovali a fakt tu knihu měly. Říkali jsme si to bude hračka sebrat jednu knížku třem holkám, ale bylo to trochu složitější než jsem čekala, ještě, že Vojta umí rychle běhat. No, dobře to dopadlo. Až na to, že ta kniha je asi magická, nebo co. Mluví s náma nějakou telepatií, či co. A říká, že jí nesmíme vrátit tomu chlapíkovi, ale že jí máme dát jen nějakýmu mocnýmu mágovi. Ale jak k sakru máme vědět kdo je mocnej mág? He, a když už, jak máme rozhodnout komu jí dát? Prej je fakt mocná, teda jakože mocnej bude ten, kdo jí bude mít. Slíbila nám, že nám půjčí nějakou moc, o kterou si řekneme. No, nevim co si o tom mám myslet, ale tuším, že jsme v pěkným maléru.