/25 May 2007/
Úterý
Konečně se ozval Kučera, už jsem si začínala říkat, co s ním je. U lidí kolem Anity si nikdy nemůžete být jisti, že se jim nic nestalo. Docela to bylo překvápko, přivedl s sebou takovou malou holku, říká jí Anastázie, určitě je z druhé strany, je to nějaká víla, nebo tak. Povídala si s Anitou, prý to s dětmi umí, ale říkala, že Ani je vážně zvláštní.
Středa
Dneska mi vážně není moc dobře... Když si vdech. Je to fakt hnusnej pocit, radši nevzpomínat. Aszpomenu na to místo, kterýmu říkají Dolní trh, běhá mi mráz po zápoň, že jsme něco zjistili, ale nestálo to za ty otřesný zkušenosti. Že to tam vypadalo jak ve špatným historicko fantastickym filmu jsem ještě docela čekala, ale co tam bylo za lidi a jak se chovala. Vojta se tam vybavoval s nějakou šlapkou, skoro jsem si říkala, že už mu to trvá trochu dlouho, ale nakonec zjistil pár dobrých informací - o tom zápase. Bože co je to za lidi? Posílaj proti sobě nějaký bestie aby se tam vraždili a vklidu se na to dívaj. To je i u nás zakázaný a to si nedělám iluze o naší společnosti! Bylo to horší než psí zápasy, než Korida, než cokoliv co jsem viděla. A tolik lidí, jasně že převážně chlapi, byla jsem tam trochu out, jen jedna žena mě tam zaujala, ale než jsem se odhodlala jít za ní Vojta potkal toho motorkáře co jsme ho hledali. Myslim, že si Vojty nevšiml a to je dobře. Aspoň jsem zjistila jeho jméno a co dělá. Je to lovec lidí. Jak absurdní LOVEC LIDÍ! A taky dělá ostatní špínu, jako vymáhání dluhů atd. Prostě mu někdo zaplatí a on někoho skřípne, anebo třeba chytí a prodá do otroctví. To se asi stalo Disamoně. Chudák holka, možná už je s ní konec. Ale třeba ne. Tohle všechno ve mě zanechalo docela hnusnej dojem, ten druhej svět je snad ještě horší než ten náš. Člověk chvilku nedává pozor a je po něm - jen tak, protože se někomu nelíbí. Jako tamtem rváč, provokoval nějakýho chlápka a ten jen ukázal rukou a vypálil do něj nějaký kouzlo, něco jako blesk nebo výboj energie. Myslim, že byl na místě mrtvej. A nikdo si toho nevšímal, všem to bylo jedno. Prostě máš magickou moc a tak si na tebe nikdo netroufne, prostě jak poldové, jsou krytý ať dělaj sebevětší zvěrstva.
Když jsme se vraceli přes Modrý trh, koupili jsme tam u stánku lahvičku s něčím, co prý má krýt člověka ve tmě. Stálo to 8 střepů, Vojta to chtěl. Jen doufám, že neplánuje nějakou blbost.
Dneska je pohřeb Kučerovo údajné matky z druhého světa, jíž se měl narodit... nevim co si o tom myslet, ale půjdu tam s ním, v takových situacích by člověk neměl být sám. Zvlášť ne mezi nimi.
Čtvrtek
Ten pohřeb byl na nic, asi jsme tam vůbec neměli chodit. Koukali na nás jako na vetřelce. Nebylo to příjemný.
Večer je výstava, jsem zvědavá, jesti se SenTerovi dostal můj vzkaz. V tom jeho sídle jsem se necítila zrovna pohodlně, všude luxus a přepych, všechno obrovský a honosný... to není nic pro mě. Ale třeba ho někam vytáhnu a konečně si trochu normálně pokecáme, ne jako na tý výstavě, všichni jsou tam takový upjatý a strojený. Prostě vyšší společnost.
Li si chce zařídit stánek na Modrým trhu a ptal se mě, jestli bych tam nechtěla prodávat. Asi to zkusím, U Božích Mlýnů už stejně musím skončit. Ráda bych se dozvěděla víc o obyčejných lidech z druhýho světa. SenTer pořád vykládá o Domech a politice, ale to přece není život. Chctěla bych poznat nějaké normální lidi ze střední třídy, prostě lidi jako já.
Pátek
...
/25 May 2007/
Vloženo na kusu papíru Nastala chvíle, kdy se opět obracím k papíru jako ke svému zpovědníkovi. Dnes již nemohu mluvit s nikým jiným o tom, co se kolem mě děje. Nikdo by nepochopil. Nikdo by mi neuvěřil. Nevím, co dělat, okolnosti mě semílají jako mlýn zrnka z klasů. Ocitám se na okraji tvořeném světem, který znám a přede mnou je tma – je mi cizí, je nepřátelská a mám pocit, že v ní nejsem vítána. Co je za ní? Je to jen opona, za níž se skrývá bohatý svět, jako ten na jevišti? Ten o němž všichni sníme, ale bojíme se dotknout se ho, aby se nerozplynul jako sen v ranním rozbřesku? Už jsem poodrhnula ten závěs a to, co jsem viděla ve mně vzbuzuje rozpaky, nejsem si jistá, že jsem si přála propadnout se jak Alenka do cizí Říše divů. Tenhle svět za závěsem z mlhy a stínu je pro mne nepochopitelný. Zprvu jsem byla omámená jejich uměním, malbami jež by se mohli rovnat Rembrantovi, či Goyovi, nicméně čím déle se účastním výstav těchto mistrovských děl tím méně se mi líbí obsah jejich sdělení. Jak někdo může zneužívat plátno a barvy k zobrazení hněvu, zlosti a zášti! Protože o tom ty obrazy mluví, o bestiích lačnících po krvi o bojechtivých národech, o intrikách a rodech vraždících se navzájem kvůli chvilkové nadvládě. Obrazy vypovídají o těch kdo je namalovali a o jejich společnosti. Tihle vypráví o hanbě a pokoření, namísto o šlechetnosti a hrdosti, mluví o zlosti a nenávisti, namísto o naději a touze. Namísto o lidech a o tom jací jsou, mluví o tom, co mají a kým jsou. I proto nemám ráda malby, uhel a papír jsou mnohem věrnějšími vypravěči než plátno s barvami. Přesto nevím, co bych musela nakreslit ze světa tam za oponou. Naše světy se přestali prolínat již dávno a mezi lidmi z obou stran panuje nepřátelství a předsudky. Pro ně jsme méněcenní, bez magické moci, jen loutky, otroci. Nemají úctu k životu, ani svobodě a svou magii používají jen pro svůj vlastní prospěch. Nikdy jsem neviděla kouzlo, které by iniciovalo dobrou událost, spíš je jako lavina – malý kamínek strhne větší a pak se utrhne kus skály a zničí vše okolo. Kouzla působí bolest a utrpení, nepřináší nic dobrého než jen spor o to, kdo vládne větší mocí. Při tom by život s kouzly měl být mnohem snazší, nechápu proč není. Proč využívají svou magii jen k získání nadvlády nad ostatními? Dává jim snad pocit uspokojení ovládat strachem ostatní, někomu ublížit? Přála bych si to pochopit, vyzkoušet si, co žene jedny nenávidět druhé. Pravda i v naší minulosti se hodně hrálo o moc... i když, minulost jak ji znám je vlastně smyšlená... už nevím čemu věřit. Zajímalo by mě, jak dlouho už trvá tahle lež? Jak dlouho se bráníme před těmi s magickými schopnostmi závojem z pavučiny?
/05 Jun 2007/
Krátká úvaha o vývoji postavy Váhám mezi dvěma přístupy a nejsem si úplně jistá, který z nich by Di zaujala ke světě mimo Krustu. První je pocit, že tam patří. Druhý zcela opačný. Zatím mám spíš pocit, že vzhledem k okolnostem nemá důvod si myslet, že ten svět je dobrý a že tam chce patřit. Takže se naopak staví do konfliktu s ním a patřit tam nechce. Jenže to mi koliduje s její snahou začlenit se tam (teda spíš osvojit si znalosti o daném světě) nevím, jestli tyhle dva přístupy můžou fungovat vedle sebe ale zárověň mi to přijde zajímavé a barevné vývojově. Dost by mi pomohla osobní dějová linie, protože SenTer Di pomalu ale jistě přestává imponovat. V jejích očích je to privilegovaný syn z mocného (a nechutně bohatého) rodu, který se chová občas jako arogantní aristokrat (tohle nevím, jestli byl Sirienův záměr, nebo jen můj omyl, že jsem si spojila jeho arogantní vystupování s vystupováním SenTera) a ona se víc ztotožňuje s „obyčejnými lidmi“ takže k němu začíná mít trochu odstup (ale vážně jen neznatelně) protože zastupuje jakousi šlechtu a ona jako zarytá a odchovaná demokratka tohle nemůže skousnout (už proto, že Di je v tom světě za největší lamu, protože neumí kouzla) Teď mě tak napadá, Di je samozřejmě Sociální demokratka, i když umírněná Di se teda víc zajímá o obyčejné lidi a nemá ráda aristokraty ani politiky. Neuznává autority, zastává heslo všichni jsme si rovni a s tím tady naráží. Protože v pavučině tohle moc nefunguje, ale mohlo by, kdežto mimo ni už není ani ta iluze, že by to fungovat mohlo. Mocní si podrobují slabé a to se nikdy nezmění, zvlášť když zabít je tu možné pouhým dotekem a bez větších problémů se zákony či morálkou. Je to divočina, platí zákon silnějšího. Pro někoho, kdo se chce živit uměním je to dost nepřátelský svět. Přesto je inspirativní a Di se ráda nechá isnpirovat. Proto v nejbližší době vezme uhel a papír a začne kreslit vše co vidí kolem sebe. Pak to vezme, zpracuje a udělá výstavu s názvem Svět za oponou. Beze slov, jen její pocity ze skutečností, které viděla. Pak se z toho světa pokusí ztratit.
/07 Jun 2007/
PátekTeda to byla akce, ještě teď mě bolí hlava! No aspoň, že jsme se zbavili té knih. Jen doufám, že jsme udělali dobře, když jsme ji dali SenTerovi. Teda vlastně prodali, myslím, že docela dobře. Nemám sice ani ponětí jakou ta kniha má pro něj cenu ale společný byt a tisícovka střepů pro každého mi nepřijde špatné, na to, že jsme ji vlastně ukradli...
Sobota Dneska jsem se byla podívat na Modrém trhu, bylo to tam stejné jako vždycky, ale mě to přesto pořád docela imponuje, vzala jsem si s sebou skicák a nakreslila pár skic, doma to ještě předělám do něčeho kompletnějšího, myslím, že by to mohlo vypadat dost dobře, třeba mi to vyjde i na novou výstavu u Kočky.
Neděle SenTer se neozval, tak jsme za nim s Vojtou zašli do jeho sídla, má teda neuvěřitelnou knihovnu, takovou jako v těch starejch zámcích, půjčila jsem si od něj nějakou historii Prahy, jsou to tři bichle velký jak encyklopedie... Ale o Disamoně toho moc nezjistil, Vojta je z toho špatnej, no snad se ještě něco objeví.
Viděli jsme zas tu ženskou ze zápasů! Bylo to fakt divný, stála na chodníku poblíž Li Fengovi restaurace a když jsme od něj šli, tak jsme jí viděli s jejím psem, je takovej velkej černej nějaký divný plemeno, mluvila na něj a on na ní štěkal skoro jako by jí odpovídal. Zeptala jsem se jí, jestli se od někud neznáme a ona že si nevzpomíná... snad z toho nebude nějakej problém.
Pondělí S Li Fengem jsme zašli na Modrý trh, SenTer nám ukázal, kde mu sehnal místo pro jeho stánek, je to v první třetině trhu, prý hodně lukrativní. Tak uvidíme, zítra jdeme montovat stánek a navážet první zboží. SenTer ještě zjistil, že Gorm bude zítra večer v jedný hospodě na Dolním trhu, Vojta tam chce jít a já ho nenechám jít samotnýho. Aspoň si ho pořádně prohlédneme a snad o něm něco zjistíme.
Středa Nevím kde začít, stalo se toho tolik! Byli jsme včera v tý hospě na dolním trhu. Nejdřív tam dorazila ta ženská se psem a pak až Gorm, šli jsme za ním, snažili jsme se fakt bejt nenápadný a myslím, že se nás ani nevšiml, jenže tam měl motorku a s tím jsme nepočítali. Mělo nás to napadnout, že asi nepojede metrem! Tak jsme se pak vraceli na Dolní trh, jenže na nás vystartovali Normovo kumpáni, prej co tam děláme a že se moc vyptáváme. Chtěli jsme se z toho vykecat, ale oni se chtěli rvát, jednoho jsem kopla a začala zdrhat, takže moc nevim co se vlastně stalo, ale za rohem jsem pak narazila zase na tu ženu se psem. Vojta mě pak doběhl a řekl, že je vše OK. Ty chlapi se zdekovali. Docela nás to rozhodilo, takže jsme vypadli z toho undergroundu jak to jen šlo a zapadli do prvního baru na panáka. A to byla asi chyba. Nedali jsme si dost majzla, sotva jsme vyšli s Vojtou ven na špeka odkudsi se tam vynořili dva z těch co nás napadli, třetí chyběl. Jenže teď už nás nepodceňovali... ještě nikdy jsem neviděla na vlastní oči létající ohnivou kouli a vzhledem k tomu, že jí ten hajzl hodil po mě jsem o to ani nestála! Druhej se vrhnul na Vojtěcha a začli se rvát. Měla jsem co dělat, aby mi neshořely celý šaty a pálilo to jak čert, pak když už to bylo jakš takš dobrý jsem zapadla dovnitř za Li Fengem, sotva mě viděl vstal a šel ke mě, docela jsem tam udělala poprask jak jsem řvala na barmana ať volá poldy. Li Fengovi nastavil ten třetí do party nohu, ale Li si toho všimnul a nějakzm chvatem ho složil na zem a dal mu nakládačku, pak jsme rychle běželi za Vojtou, měla jsem o něj fakt strach, ale Vojta jen stál a ty dva leželi na zemi a všude byla spousta krve, bylo to fakt nechutný. Strašně jsem se lekla, když jsem tam viděla toho černýho psa! Koukal na Vojtu a pak na nás s Lim, ale neútočil, tak jsme se sebrali a začali sdrhat než dorazí poldové. Po chvilce nás dohnala ta žena se psem a začala se s náma bavit. Konečně jsme zjistili kdo je zač, ale raději jí Vojta pozval k sobě, protože na tom nebyl zrovna nejlíp – prý rozpraskané kosti v rameni. Mě zas pálil hrudník jak čert.
Řekla nám, že se jmenuje Avena a že ten pes je její bratr! Li pak přinesl nějaké léčivé lektvary z Modrého trhu, ten Vojtěchův byl fakt nechutnej – musel se nastavovat vlastní krví, hnus. Radši jsme nechtěli vědět z čeho to je. Já dostala nějaké byliny na odvary a obklady. Avena je docela fajn ženská, přišla do města asi před měsícem a poradila nám, že s Gormem se dá docela slušně jednat a slíbila, že nám s ním domluví schůzku.
S Vojtou to bylo špatný, chvíli jsem měla fakt strach, co se s ním děje. Začal se strašně zmýtat a házet s sebou, jak působil ten dryják. Otravovali tam nějaký policajti kvůli rušení nočního klidu, Vojta strašně řval a vyváděl a dokonce mu rostly drápy! Li vzal flašku a praštil ho, Vojta upadl do bezvědomí. Strašně jsem se bála jestli mu nějak neublížil, ale nešlo to jinak, policajtům bysme to asi nevysvětlili... i když Avena říkala, že Pavučina to zamete.
Dneska ráno se Vojta probudil a už byl naštěstí jako dřív, žádné drápy, žádné záchvaty, jen hodně utahanej a unavenej. Mě ty byliny taky docela pomáhaj. Avena se tu stavila a řekla nám čas a místo schůzky, ani za to nic nechtěla, zatím.
Před chvílí jsme se sešli s Gormem. Měli jsme z toho docela strach, ale Gorm je docela v pohodě, když nejde zrovna po vás. Na rovinu jsme mu vysvětlili situaci, dokonce si i vzpomněl na Vojtu. Řekl nám, že ji dal Normovi, ale víc nám prý řekne jen když mu domluvíme schůzku se SenTerem. Chtěli jsme vědět, co mu chce, měli jsme podezření, že mu chce uškodit, ale on se jen ohradil, že by ho SenTer sesmažil na prach, kdyby se o to pokusil... uvidíme, co z toho bude.
Čtvrtek Hledala jsem SenTera v jeho domě, ale nebyl tam. Zato tam byla jeho teta Adria, je to taková sympatická paní. Řekla mi, že SenTera najdu večer u Slizouna na nějaké oslavě narozenin, že tam bude zase kalit. Ještě jsem zaslechla, jak mluvila o Wenech a o tom, jak občas přivedou SenTera z kalby domů a že jim není nikdy blbě – nikdy nezvracej. To bych chtěla taky.
SenTera jsem pak večer opravdu odchytla u Slizouna. Moc nadšenej nebyl, ale přesto souhlasil se schůzkou s Gormem. A taky mi řekl, že jsem se ve čtvrtek hrozně zkalila a pak jsem se líbala s Martinem na jehož na rozkách tam je. Ještě říkal něco o gnómský kořalce, ale já už ho radši moc neposlouchala, nic z toho si nepamatuju.
Pátek Večer jsme šli na tu schůzku z Gormem, SenTer dorazil pozdě, ale to už je jedno. Nechali jsme je ať si to mezi sebou vyřeší sami a přidali jsme se až později. Docela mě zarazilo, jak byl Gorm ze SenTera vyklepanej, moc tomu nerozumim, ale asi to bude zas o magii. Jak jinak. V tomhle světě už je těžký poznat, na koho si dávat pozor, když magie se nijak extra navenek neprojevuje. Ale ať je to jak chce, rozhodně nehodlám SenTera oslovovat „lorde“!
Sobota Celej den jsem strávila nad kresbama, už se to docela rýsuje, mohla bych to mít za pár týdnů kompletní. Jen mi tam ještě něco chybí. Nevim co. Uvidí se.
Za Lim přišli do restaurace wenové a řekli mu, že Norm chce Dysamonu někomu předat. Má to proběhnout v pondělí kolem druhé v jednom z Proganských bordelů. Byli jsme se tam podívat, ale ani za boha nemůžeme vymyslet, jak jí tam odsud dostat. Sami to určitě nezvládnem. Kdyby byl aspoň Kučera k sehnání. Musí mít s tímhle nějaký zkušenosti... už pomalu přestávám věřit, že se to podaří. Když si představím, co je to za rodinu, pomalu přestávám mít chuť někomu z ní pomáhat, ale Vojta je v tom namočenej, tak ho z toho musíme dostat. Jak může někdo prodat do otroctví vlastní dítě? Je to nechutný. Takový lidi bych zavírala.