/28 Jun 2007/
Neděle Tak zejtra bude velkej den. Jdeme přepadnout Norma a ukrást mu Dysamonu. Nějak tomu nemůžu pořád uvěřit – my děláme přepad, únos a podílíme se na plánované vraždě. Asi jsme se museli zbláznit. A jako by to bylo úplně normální. Přijde si za Lim nějaký chlapík, co prohlásí, že je na nás vypsaná odměna a že když mu pomůžeme tak nás nepředá Normovi. A chce abysme mu věřili, že Norma nesnáší, ale neřekne nám proč ani za co. To je jak ze špatnýho filmu. Žádný hlavní hrdina by do takovýho paktu nešel. Jen doufám, že to přežijeme.
Byla jsem ještě za SenTerem, sice už bylo pozdě, ale chtěla jsem mu říct na co se chystáme. Naivně jsem si myslela, že se mu bude hodit vědět, že šéf zdejšího podsvětí bude zejtra ve dvě pod kytkama, ale nijak ho to nezaujalo, spíš mi potvrdil moje obavy o tom, že jsme naprostý šílenci. Dal mi jakousi lahvičku „poslední záchrany“ ale já doufám, že mu jí budu moct zejtra vrátit nepoužitou. No chytla jsem tam nějakou depku, tak jsem mu aspoň poděkovala za veškerou jeho pomoc pro případ, že to zejtra nedopadne, ale dost cynicky mi odsekl, že kvůli takovejm řečem to většina „nováčků“ v Proganu moc dlouho nepřežije. V tu chvíli jsem měla pocit, že nejlíp bych udělala, kdybych šla rovnou na Nuselák a skočila si, než se zejtra pouštět do toho podniku, ale pak mi došlo, že čekat od SenTera morální podporu, bylo fakt naivní.
Tak snad to zvládnem. Bože, stůj při nás.
Pondělí Na tenhle den do smrti nezapomenu. Teď už je po všem a já si v klidu sedím u Vojty v pokoji a píšu si do deníku, ale ještě před dvanácti hodinama nebylo nic tak jisté, jak se zdá teď. Nemusela jsem tu být, nebo tu nemusel být Vojta nebo Li Feng nebo Dysamona...
Začlo to na čas, kolem druhé. Byli jsme připraveni, přesně podle plánu. My tři na jedné straně ulice, Thomas na druhé. Když jsme uviděli vůz tažený nějakýma bestiema, hodili jsme tam petardy. Bestie byly zmatený, kůň se splašil, chlapi byli překvapený. Li Feng se dostal do střetu s jedním z nich. Nikdy jsem nevěděla, že je tak dobrý v boji. Zajímalo by mě, co to bylo za styl, nějak se v těch asijskejch bojevejch uměních nevyznám. Vojta běžel pro Dysamonu a strhl ji z Normova vozu, chudák holka, musela mít šílený bolesti, cloumalo to s ní, jak při léčbě elektrickým šokem. Snažila jsem se jí přidržet u země, aby si nic nezlomila, ale díky tomu debilnímu lektvaru to bylo asi tak desetkrát obtížnější. Vojta se vrhl do boje, jak šelma. A to myslím doslova. Moc jsem to nesledovala, ale vyděla jsem zas ty jeho drápy na rukách. Zajímalo by mě, čím to dělá, protože o žádném takovém lektvaru se nezmiňoval. Že by to byl projev nějaké jeho magie? Dost děsivý. Thomas vrhal jeden nůž za druhým, taky mi to přišlo trochu nepřirozený. Ale zoufalá jsem začala být až když najednou všichni zmizely v tom starým baráku, kde jsme na ně číhali. První Norm, za ním Thomas, Vojta i Li Feng. Prostě mě tam nechali na ulici s Dysamonou, která už naštěstí byla v bezvědomí a starej se. Bylo mi jasný, že během minuty tam někdo přijde podívat se, co se děje. Tak jsem Dysamonu odvlekla na smluvené místo se SenTerem. Bylo by to mnohem snazší, kdyby ten pitomej lektvar nepůsobil tak dlouho. Už nikdy do sebe nebudu nic takovýho lejt. Tohle bylo fakt naposled. Ještě teď mám slepený vlasy tím hnusným slizem. A Daniel, aby si nepřisadil, mi samozřejmě hned ve dveřích musel oznámit jak příšerně vypadám. Fakt bych je oba poslala někam, kdybysme od nich nepotřebovali pomoc. Ale Dysamona to v tu chvíli potřebovala víc, tak jsem to skousla a uklidila se do koupelny. Li Feng tam pak za mnou přišel a trochu mě dal do kopy. Tady je vidět, že s věkem přichází moudrost, mohl by všem těm mladíkům dát pěknou dlouhou lekci o tom, jak se chovat k holce co má slušnou depku.
No, tyhle řeči si můžu dovolit teď, když už je po všem, tam na to nebyl čas. SenTer vypálil Dysamoně to tetování, nevypadalo to moc hezky ale rozhodně líp, než když se svíjela v křečích. Pak nás všechny vzal k sobě do svého domu, což docela oceňuju, aspoň jsem si mohla dát sprchu, ale moc to nepomohlo. Půjčil nám auto, takže jsme Dysamonu odvezli k Vojtovi. A když se probrala, všechno jsme jí vysvětlili. Rozhodla se, že i s bráškou zmízí někam daleko, což mi přijde jako dost dobrej nápad pro nás všechny. Prostě se v Proganu neobjevovat dostatečně dlouho, aby se na nás zapomnělo. Jen Li Feng má ten svůj krámek, tak tam asi budu muset taky nějak bejt, ale to je Modrý trh, tam by mělo být relativně bezpečno. Jdu spát jsem stahaná jak pes a už chci mít tenhle den fakt za sebou. Horší den v mým životě snad ještě nebyl.
Vzhledem k tomu, že mezi touto a příští session uběhne pár měsíců a přidává se jeden aspekt, tak přidám pár zápisu z mimoherního času, který si Di prožije, ale nejdřív mám od Siriena slíbenou nějakou "hezkou" scénu, takže se teprv uvidí, co bude dál.Sathel píše:
Tak slíbenou scénu jsme neodehráli už ani nevím proč, takže budou pokračovat zápisy. Možná zkusím formu povídky, ale to ještě nevím.
Sirien píše:Ta až tak moc nespěchá, jak se ukázalo. Odehrajeme jí třeba o víkendu, nebo v příštim tejdnu. Ikdyž už by jí to chtělo mít dohranou.
Což mi připomíná že se musim ještě sejít s Filipem...
///hezká scéna se nekonala, protože se trochu změnily storytellerovy plány. Pozn. Sirien///
/11 Jul 2007/
Podrobná historie postavy
Tato část zápisu byla přendána do popisu
Diany Kratochvílové v senzamu PC