/09 Aug 2007/
Stala se jedna zvláštní událost. Vyprávěl mi ji Li Feng. Když se jednoho večera vracel ze své restaurace domů, vrazil do něj vyděšený muž. Překotně mluvil o tom, že je pronásledován nějakými zrůdami, co chtějí jeho krev. Hned na to se tam objevili divní muži, kteří okamžitě zaútočili. Li se nenechal zaskočit a díky svému bojovému umění se ubránil. Muž mu pak vysvětlil, že pátrá po své kolegyni z práce, jež údajně zemřela při autonehodě. On je ale přesvědčen, že žije. Od chvíle kdy se pustil do pátrání na vlastní pěst, po něm jdou ti divní muži. Ujistili jsme Liho, že pokud bude potřebovat naši pomoc, jsme tu, ale nemůžeme řešit všechny problémy ostatních, když svých máme nad hlavu.
Další session Výstava proběhla skvěle. Měla jsem řeč o tom, jak by asi vypadal svět, kde funguje magie, zda by byl dobrý či zlý, co by se na něm dalo najít pozitivního mezi negativními skutečnostmi. Všichni na mě koukali, jako že se dobře baví. Jediní kdo mě asi bral trochu vážně byl Vojta, Li, Pavel a Julie. Ti tři, protože ví o čem mluvím, Julie proto, že pevně věří v existenci magie i když asi trochu jiné.
Víkend jsem strávila s Romanem, bylo to uklidňující. Cítím se s ním v bezpečí. Můžu jednoduše zapomenout na všechno, co se v poslední době stalo a nemusím se bát, kdo na mě vypíše odměnu, nebo mě unese a prodá do otroctví.
V pondělí jsem šla do školy. Potřebovala jsem mluvit s docentkou Kroupovou o mé práci, chci jí změnit a předělat. Zrovna jsem si říkala, které obrazy z výstavy použiji, když ke mně přišla cizí dívka. Vypadala tak na patnáct, oříškové vlasy, štíhlá postava. Čekala jsem, že se bude ptát, kde je nějaká učebna tak to občas bývá. Namísto toho mi začala vyhrožovat: „Jestli nám nevrátíte tu kníhu, začneme vám dělat velké problémy!“ Vypadala dost nejistě. Ujistila jsem jí, že tu knihu zpět nedostanou a docela jsem se pobavila nad představou, jak pár puberťaček vyhrožuje SenTerovi podobným způsobem.
K mému nemilému překvapení měl podobný incident i Vojtěch. Jedna z těch čarodějek, za ním přišla se stejnou výhružkou. Rozhodli jsme se to prodiskutovat s Lim. Ten měl večer sraz se SenTerem ve Slizounově díře, tak jsme se přidali. SenTer vypadal ustaraně, zdá se, že napětí mezi Domy sílí. „Pokud byste náhodou narazili v Pavučině na někoho podivného, někoho, kdo se nevyzná – třeba mága, dejte mi vědět,“ požádal nás.
S Lim jsme prodiskutovali naše staré známé. Jej nikdo nekontaktoval. Ale uvědomili jsme si, že o něm vlastně ani neví. Navíc byl celou dobu na Modrém Trhu. Po hodinové debatě šel Vojta za Weny. Poradila mu to Naomi, jsou nejlepším zdrojem informací – když je tedy dost uchlastáte. Zatímco se Vojtěch pokoušel o nemožné, já jsem si povídala s Naomi. Zajímalo mě, co má společného se SenTerem. „SenTer zachránil mou rodinu před smrtí,“ řekla mi. „Jednoho dne přišel jakýsi mág a chtěl zničit náš dům, vydíral nás a vyhrožoval, SenTer šel náhodou kolem a přes to, že nemusel zasahovat, zachránil nás. Od té doby jsme jeho Domu zavázáni.“ To mě trochu dožralo. Takové uctívání! Nesnáším celou tuhle feudální společnost založenou na magické moci. Když už si to takhle zvolili: Domy vlastní půdu, na níž bydlí lidé a ti za ochranu pracují pro Dům; mají se o lidi starat! Proč jinak sloužit Domu, který mě není schopen ochránit? K té situaci nemělo vůbec dojít. Vidím to spíš jako selhání Domu Recewen a ne popud k uctívání SenTera jako boha... Ale lituju, že jsem radši nebyla zticha. Naomi jsem svým názorem dost naštvala. Chápu. Chudák holka ve svých patnácti musí být za dobře s těmi kdo vládnou, potřebuje SenTera jako patrona.
Před jedenáctou jsme se s Vojtěchem doplazili k němu domů. Poděkovali jsme Julii, která odjela po celovečerním hlídání Vojtovy dcery Juanity. Jsem ráda, že moje sestřenka umí španělsky, docela se to hodilo. Někde ve Vojtově bytě se jí zaběhlo bílé kotě, které si přivezla z Norska. Slíbila jsem, že jí dám vědět až ho najdeme. Než odešla ještě mi nadšeně ukazovala knihu, kterou si přivezla z Norska spolu s kotětem. Byla to jakási legenda. Citovala mi začátek s nadšením výzkumníka: „Krev nevinné panny, jejíž příbuzná potkala dívku, jež kráčí mezi stíny, otevře brány pekelné.“ Když mi to recitovala tuhl mi úsměv na rtech, ale rychle jsem se ovládla. To je přece blbost! Žádná blbá legenda nemůže být pravda. A i kdyby – přece se nebude týkat mé rodiny? Ne jsem jen idiotsky sebestředná, ve všem se vidím, jako hlavní hrdinka.
Druhý den na večer jsme se sešli všichni čtyři u Vojty. Přišel i Pavel Kučera. Vojta ho kontakoval, protože jeho dcerka mluvila o malé víle se kterou si hrála... Anastázie. Ta samá, kterou nám představil Pavel Kučera. Setkání s ním ovšem nepřineslo jen toto zjištění. Odhalil nám případ, na němž právě pracoval. Kontaktovala ho jistá žena, jakási vědma. Po dlouhém zdráhání mu objasnila fotografii, jíž mu předtím poslala. Skupina devíti bývalých kamarádek ze školy se dala dohromady asi před deseti lety a začaly si zahrávat s magií. Háček byl v tom, že se jim povedlo přivolat démona a ten jednu z nich ovládl. Zprvu nic nepoznaly, ale časem se démonovo zlo začalo projevovat. Využíval ostatní skrze jejich kamarádku a když odmítly podílet se na zvrácených rituálech začal jednu po druhé zabíjet. Těch pět co přežilo se uklidilo do ústraní a doufají, že na ně démon zapomene. Ona cítila, že se vrátil a něco chystá.
Najednou jsme začali tušit souvislosti. Ty puberťačky by nás nedokázaly najít vlastními silami. Ani SenTer nedokázal najít Dysamonu, když jsme ji hledali. Démon, o němž mluvila vědma se zřejmě zaměřoval na mladé naivní děvčata – přesně taková, jimiž byly naše staré známé. Neštítily se zabíjet, byly ideální obětí. Začali jsme tušit, že máme problém.
A pak se objevilo to kotě. Najednou z ničeho nic, uprostřed kuchyně na podlaze, jen lednice byla pootevřená, chyběl jen kousek pizzy. Vojta začal být podezřívavý. Chytil kotě za kůži a zvedl si jej do úrovně očí, prohlížel si jej zkoumavým pohledem, kotě mňoukalo, prskalo a snažilo se vymanit.
„To kotě se mi nelíbí,“ prohlásil ledovým hlasem a neúprosně držel kotě ve své moci. „Hej, co ti je?“ okřikla jsem ho, „koukej to kotě pustit!“ Vzala jsem mu kotě z ruky. Vojtěch se ale nehodlal vzdát. „Mně se ta kočka nelíbí, už neřeknu ani slovo, dokud tu bude.“
Zavolala jsem Julii, aby si pro něj přijela. Při té vzpomínce a nových okolnostech, jsem převyprávěla ostatním tu legendu, co mi Julie citovala včera. Společně jsme se dohodli, že to zatím nebudeme nijak řešit, ale budeme to mít na paměti. Nedovolím, aby se mé sestřenici cokoliv stalo.
Když byla Julie i s kotětem pryč, domluvili jsme plán, jak donutit mladé čarodějky, aby nám řekli víc. Ještě ten večer jsem kontaktovala jdnu z nich. Určila jsem schůzku na druhý den ve čtyři hodiny na Dejvicích.
Děvčata byla dochvilná. Já a Vojta jsme čekali na lavičce. Když dorazili, vyrazili jsme k Divoké Šárce, kde na nás čekal Li s Pavlem. Cestou jsme se z nich snažili dostat, jak nás našli a proč chtějí tu knihu. Odmítli nám to říct, na zapadlé lesní cestičce už to Vojta nevydržel a vrhl se na arogantní blondýnu, já se pokusila postarat o svou brunetku, ale jakýmsi tlakovým kouzlem si mě držela od těla. Strhl se boj. Z úkrytu vyrazil Li a Pavel, nenápadně se přibližovali, aby mohli použít moment překvapení. Vojta se zatím válel po zemi a dívky se ho snažili zvládnout. Brunetka mě zatlačila ke skále. Vojta se najednou proměnil, místo něj ležel na blondýnce divoký jaguár. V tlamě držel její hrdlo... Pavel a Li společnými silami bojovali s ostatními dvěma čarodějkami.
Nebe se zatáhlo. Mraky sestoupily a utvořili nekonkrétní tvář. Ta otevřela ohromná ústa a vydala ohlušující zvuk. Každá z dívek uchopila svou moc a použila proti nám. Brunetka mi spálila bundu ohnivým výbojem, měla jsem co dělat, abych ji sundala. Přes její rameno jsem zahlédla jak blondýnka pod jaguárem roztahuje ruce v níž jí hořely plameny, pak je přitiskla k jaguárově kožichu. Vojtěch-jaguár v tu samou chvíli skousl. Jeho zuby ale nestiskly dívčino hrdlo nýbrž rameno. Děsivý obličej stále vydával hlasitý řev. Prokletá magie! Zatla jsem zuby a začala se pekelně soustředit. Představila jsem si zranitelnou mysl patnáctileté dívky. Upřeně jsem se do ní zadívala a nahlas se zeptala: „Tohle jsi vážně chtěla? Víš jak to bolí? Chtěla jsi mi ublížit?“ Psychický nátlak zabral, začala couvat, ale já ji nenechala uniknout.
Jaguár byl zraněn. Blondýnka se po chvilce postavila. Démonova tvář se chystala k dalšímu výkřiku. Ona vztáhla ruce k nebi v obraném gestu, pak klesla bezvládně k zemi.
Zatím Li bojoval s černovlasou čarodějkou, tou z nich nejcvičenější v boji. Souboj to byl vyrovnaný. Li měl navíc ve zkušenostech, ona v magii. Nakonec ji ale srazil k zemi a znehybnil.
I Pavel Kučera si poradil se čtvrtou dívkou. Jako policista použil několik osvědčených hmatů. Ačkoliv dívka vzdorovala magií, nestačila na silného detektiva. Tvář z mraků zmizela.
Dostihla jsem Brunetu mezi stromy. „Stůj,“ přikázala jsem. Poslechla. Chytla jsem ji za ramena. „Kdo vás poslal,“ ptala jsem se. „To ona, ta žena,“ vysoukala ze sebe. „Jaká žena?“ naléhala jsem dál. „Ona řekla, že nám pomůže najít tu knihu...“ Vše do sebe perfektně zapadalo. Brunetka slíbila, že se ozve, pokud ji žena znovu kontaktuje. Já jí za to slíbila pomoc. Doufám, že mi věřila.
Nejhůř dopadla zrzka, byla těžce zraněná, ostatní dívky jen lehce. Li došel na Modrý trh pro léčivé lektvary. Všechny jsme dokázali přesvědčit, že démon chce tu knihu pro sebe, a že je pouze využívá. Všechny uvěřili, až na jedinou – zrzku. Odmítla se s námi bavit, i když jsme ji přesvědčovali. Nenávidí svou rodinu a chce od nich utéct, co víc, ona je chce zničit, jakkoliv, vymazat jejich existenci a myslí si, že kniha jí v tom pomůže. Najednou jsem si uvědomila jak bezmocné je v naší společnosti patnáctileté děvče proti vůli svých rodičů, jak těžko je vymahatelné právo na spokojený život podle své vůle, jak nesmyslná je plnoletost až od osmnácti let. Uvědomila jsem si, že jí neumím pomoci – a to mě zdrtilo. Začala jsem pochybovat o správnosti našeho sociálního systému... dokonce mě napadlo, zda bych jí nemohla vzít do Proganu.
Sirien píše:SenTera jako patrona, ne jako patriota
jinak těch děvět ženskejch bylo před deseti lety, Vojta bojoval s blondýnkou, kterou si docela dával, a se zrzkou, kterou si až tak moc nedával (to byla ta co kolem sebe vyvolala plamennou stěnu a pak si i přivolala plameny do rukou). Z tý kuchyně, když tam bylo to kotě, zmizela z lednice pizza.
A nejhůř po tom boji dopadla ta zrzka, i když blondý si to taky odnesla. A byla to ta zrzka s tou pitomou rodinou.
Sathel píše:Opraveno.
Edit: Následuje zápis formou povídky. Bohužel si nepamatuji zcela vše, takže prosím o připomínky k nesrovnalostem. Taky jsem si usurpovala právo mluvit za postavy a NPC, snažila jsem se zachovat charaktery, pokud by někdo měl výhrady, dejte vědět.
Taky bych chtěla vědět, proč jsme šli tenkrát k SenTerovi na večeři. To a jiné věci jsem už zapomněla.
Edit2: Nevíte jak se dělají odstavce? Odsazení o tabulátor fórum nebere.